Následující článek byl převzat od autora pana Wim
Tegelaar NL z chovatelské stanice Bhairub Shakti
www.dokhyi-bhairubshakti.nl (autorem fotografií je pan Stroessner).
Článek byl se svolením autora uveřejněn v Primos Peer 2002, přeložen
paní ing. Ivanou Staškovou a otištěn v Zpravodaji KCHMPP č.55. Vzhledem k tomu, že článek je nadmíru zajímavý a
vystihuje život TD dnes v jihozápadním Tibetu a s ohledem na to, že vzhledem k
okupaci Tibetu Čínou se jen tak lehce do Tibetu každý nedostane, považoval jsem
tento článek pro širší veřejnost za velmi zajímavý.
|
Tibet a tibetští psi - západní Tibet 2002
|
 |
 |
|
V červnu 2002 jsem
navštívil západní Tibet se skupinou přátel, kteří měli všichni určitou
dobu nějaké spojení s Tibetem, někteří byli buddhisty, jiní byli aktivní
v Tibetské společnosti Slovinska. Většinou jsme cestovali 4500 metrů nad
mořem, kde jsou často cesty jen dráhy vytvořené mezi pustými horskými
planinami a vysokými průchody, kde je příroda opravdu fantastická a
ještě zcela divoká. Kromě mnoha ptáků jsme viděli chiru (tibetské
antilopy), kiangy (divoké osly), sněžné levharty (nemohl jsem je
vyfotit), rysy a dokonce vlky jen okolo 30-40 metrů od hlavní cesty.
Tibeťané, které jsme potkali, byli většinou nomádi, přátelští, veselí
lidé, někteří z nich byli zvyklí vidět Evropany, ale také jsme potkali
některé, kteří byli velmi nejistí, udivení naším vzhledem a jejich děti
běžely pryč se slzami v očích. Hlavním cílem
naší cesty bylo putování
jižní částí západního Tibetu, cestovali jsme většinou podél
řeky Yarlung Tsangpo mezi Nepálem a
Tibetem. Tibet je velikostí srovnatelný s
Evropou, západní část je nejdivočejší a má mnohdy nepřátelské podnebí,
žádné stromy, skalnaté, skoro vyprahlé planiny a neúrodné kopce, ale
plné barev. Mnozí lidé zde žijí jako nomádi, toulají se pustou zemí se
svými velkými stády ovcí, koz nebo jaků. Není tady velké osídlení ani
kláštery, takže je pochopitelné, že v této části nejsou žádní „luxusní"
psí mazlící, jen velcí pracovní psi a toulaví nebo zpola toulaví psi,
které je vždy možné nalézt ve smečkách blízko osídlených míst nebo cest
karavan. A potkali jsme mnoho psů... pro mne samozřejmé byli velmi
důležitou součástí mého putování. Skoro všichni v naší skupině si
stěžovali na vytí a ostatní psí zvuky během noci, ale já jsem je v noci
neslyšel, možná jsem byl více zvyklý na psí štěkot... S přátelskou
pomocí našeho tibetského průvodce Tenzina, který plynně mluvil anglicky,
jsem mohl udělat mnoho rozhovorů s Tibeťany, nejčastéji nomády,
obchodníky, některými farmáři a dověděl jsem se některé nové poznatky o
Tibeťanech a jejich psech. |
|
 |
 |
|
Khyi
|
..Tibeťané
nazývají jakéhokoli psa, ale normálně je tento název užíván pro potulné
psy. Podél cesty jsou tu mnohé smečky toulavých psů. Jsou střední
velikosti, s krátkou srstí, mnohdy červeně zbarvení (příležitostně jsem
potkal zlaté žíhané psy) svíce nebo méně zatočeným ocasem, s dost
vysokýma nohama. Ve srovnání s polodivokými psy z jiných zemí (např.
egyptskými párii), tito psi jsou trochu větší, nohatější, s hustou, ale
nepříliš dlouhou srstí, tibetské dogy trochu připomínají hlavou. Žijí ve
smečkách podél hlavních cest, křižovatek, větších osad, poutních cest.
Tibeťané se o ně nestarají, ale na druhé straně jim neubližují,
nechávají je žít. Užitek těchto psů je čištění... všechny poživatelné
odpadky sežerou. |
|
 |
 |
|
Do-Khyi
|
..je nomádský termín užívaný v západním Tibetu pro označení psů, kteří
jsou typu, jaký známe v Západní Evropě, tibetské dogy. Rozdíl mezi
potulnými psy a Do-Khyi je jasný, nejen v typu a velikosti, ale také v tom, jak jejich
populace žije. Tito psi žijí s lidmi, leží (často přivázáni na řetězu)
okolo stanů nomádů nebo před domy farmářů. Viděl jsem štěňata uvnitř
stanů nomádů, takže se
zdálo, že mají pro Tibeťany určitou cenu. Do-Khyi jsou chováni pro užitek
a typ (který je s tím spojen), ačkoli možná ne pro určitý vzhled nebo
podle standardu, jak
tomu rozumíme my. Nomádi přinejmenším v západním Tibetu užívají své
Do-Khyi v néčm odlišné od toho, jak jsem o tom četl... Jak je očekáváno,
Do-Khyi nejsou užíváni na
pasení, ale také ne! na ochranu stád ovcí, koz a jaků, když jsou na
pastvinách. Na mou přímou otázku jsem dostal odpověď, že velká stáda
nemohou být efektivně
chráněna před smečkami vlků dvěma nebo třemi Do-Khyi, které rodina vlastní
(nomádi si nemohou dovolit mít více psů), výkonnější jsou jeden nebo dva
lidé-ovčáci. Jakové
nepotřebují speciální ochranu, takže jsou na pastvu pouštěni sami. Jen
koně jsou občas paseni jedním nebo dvěma Do-Khyi, hlavně proto, že
nomádi mají většinou
málo koní. Při jedné příležitosti jsem měl milou zkušenost vidět mladého
Do-Khyi a koně, jak si hrají na pastvině.
Často je jako prostředek
komunikace mezi Tibeťany a Do-Khyi používáno hvízdání, ale nikdy ne
házeni předmětů, což je zase normální „komunikace" s ovcemi a kozami.
Hlavním úkolem Do-Khyi je ochrana nomádských stanů a stád, která se
vracejí domů na noc. Jen někteří Do-Khyi, zvláště psi, jsou přivázáni
okoto stanů většinu dne. Jejich hluboký častý hrubý štěkot by! obvyklou
hudbou večerů a nocí. Další zajímavostí byto setkání s nomády při jejich
sezónní pouti z jednoho místa na druhé s celou „domácností". Zatímco
Do-Khyi Jsou ponecháni sami sobě a následují celou malou karavanu v
krátké vzdálenosti od ní, Sha-Khyi byli vždy přivázáni, dokonce i
štěňata a mladí. Do-Khyi jsou obvyklí psi nomádů, mnohé rodiny mají dva
nebo tří, některé i více, když je rodina bohatá a může si dovolit je
krmit. Jsou krmeni odpadky, nejčastéji starou tsampou a vším, co lidé
již nemohou jíst. jako kostmi apod.... Takže okolo stanů můžeme vidět
mnoho kostí, nějaké lebky a rohy, pečlivě „očištěné" psy.
Do-Khyi v západním Tibetu jsou velcí, ale ne obrovští, někteří ze psů jsou
skoro stejné velikosti jako maH tibetští osli. Poté, co jsem se setkal s
některými Do-Khyi, byl jsem schopen říci přibližný věk většiny psů,
protože potřebují čas k tomu, aby vyzráli. Na náš vkus zde většina psů
vypadá, jako by je vyhladověli skoro k smiu potřebují přibrat 10-20 kg,
aby získali vzhled, na jaký jsme zvyklí zde v Evropě. S jedinou výjimkou
všichni byli dlouhonozí, se silnou kostrou, velkými tlapami střední
délky, silným hrudníkem (kvůli hladovění se jim srst moc neleskla)... a
dva z nich, kteří patřili místním zemědělcům, vypadali více jako
Do-Khyi, jak je známe my, právě proto, že měli dostatek stravy. Celkový
vzhled většiny Do-Khyi byl velmi dobrý, vyvážený, s normálním zaúhlením
zadních končetin. S výjimkou těch, kteří byli poraněni, všichni měli
výborný tenký pohyb. Držení ocasu záleželo na náladě psů, když byli
ostražití nebo při pomalé chůzi, ocas drželi zatočený nad zádí. Tito psi
měli silnou, dosti velkou hlavu s dobrým stopem, tupým, dosti hlubokým
čenichem a silnou spodní čelistí zdůrazněnou nepatrně převislými pysky.
Skus těch tří, u kterých jsem jej mohl vidět (s pomocí smějících se
majitelů) byl těsný nůžkový, skoro rovný. Srst se trochu lišila délkou,
nejčastéji byla střední délky a někteří měli delší srst, někteří měli
pěknou hřívu. O srst pečuje ... počasí a příroda... Vzhledem k tomu, že
jsem se s těmito psy setkal v červnu, byli v různých stádiích línání,
mnozí z nich již s kratší letní srstí. Množství mrtvé srsti na psech
jasné ukazovalo, jak hustá je jejich podsada v zimě. Obvyklou barvou
Do-Khyi v této části Tibetu je černá s pálením (pálení střední
intenzity), následuje černá (často s malou bílou hvězdou na prsou) a
méně často zlatá „sabte", ale sabte dospělých psů nevykazuje mnoho
černých chlupů. Někteří z těchto zlatých měli tmavší masky, často trochu
více než jen tmavý čenich, více se vyskytovali zlatí bez masky. Nebyl
tam žádný Do-Khyi s více než bílým znakem na prsou, případně malinkými
bílými znaky na tlapách. Nesetkal jsem se s žádným psem čokoládovým
(hnědým) nebo modrým (s pálením). Když jsem mluvil s Tibeťany o Do-Khyi,
opakované mi říkali, že černá s pátením je nejoblíbenější barva, protože
tito psi mají druhý pár očí, které nikdy nespí, další barvy jsou jen „v
pořádku". Povaha psů, které jsem potkal, byla až na několik výjimek
velmi rezervovaná. Mohou se zdát být velmi zuřiví, zvláště když jsou
přivázáni na řetězu nebo když jsou u stanů nebo domů jejich majitelů. A
když jak majitel, tak dokonce i jeho děti, psy okřiknou, psi se ztiší.
Na druhé straně se chovají velmi odlišně, když je potkáte sami mimo
cestu nebo pastviny. Jen málokrát jsem se dostal do jejich blízkosti,
protože jednoduše ode mé odběhli, neukazujíce známky agresivity.
Nejlepší Do-Khyi, jakého jsem potkal, žil blízko větší vesnice jménem
Paryang. Silný, příjemný, ani ne roční pejsek byl přátelský a hravý
dokonce k Evropanům, protože žil v hostinci mezi karavanními cestami.
Přál jsem si ho vzít s sebou....
|
|
 |
|
Sha-Khyi
|
...je opět normální
tibetský název užívaný pro jejich lovecké psy, kteří rozhodné byli
jednoho typu - „lovci očima". Poprvé jsem viděl smečku Sha-Khyi ležící
kolem nomádských stanů blízko převozu Yarlung Tsangpo. Bylo tam pět nebo
šest dospělých a já brzy poznal, že to jsou nejen lovečtí psi. Typem a
velikostí byli hodné podobní salukám se skoro žádnými praporci srsti,
ale neměli příliš krátkou srst, jejich lebka a čenich byli možná
silnější než u saluk. Obvyklá barva Sha-Khyi, které jsem potkal, byla
bílá se znaky, světle zlatá, skoro krémová, některé byly bílé s černými
znaky a viděl jsem i černé s pálením. Jak již jsem řekl, jsou užíváni k
lovení svišťů, zajíců, někdy antilop... a piku (druh malých hlodavců s
velkýma ušima), ale tito jsou loveni jen aby se psi nasytili. Také
jejich způsob lovu je podobný salukám, běhají skalnatým terénem, v lovu
jsou velmi nezávislí. Sha-Khyi jsou vzácnější než Do-Khyi, setkal jsem
se jen se dvěma nomádskými rodinami se smečkou těchto psů. Tyto dvě
rodiny neměly velká stáda, takže lov mohl být jejich hlavní způsob
obživy. Více Sha-Khyi jsem viděl, ale jen jednu nebo dvě s některou
nomádskou rodinou. Je nečekané, že tyto Sha-Khyi jsou užíváni i jako
vynikající hlídací a dokonce ochranní psi. Když jsem viděl několik
tibetských loveckých psů ležících kolem nomádského stanu, přiblížil jsem
se, abych je vyfotil. Psi začali štěkat a dokonce většina z těchto psů
vyběhla od stanu a v momentu jsem byl obklopen přinejmenším deseti nebo
dvanácti z nich, několik starších mé skoro kouslo. Vtom jejich majitel
vyšel ze stanu... |
|
|
Khyi-Apso?
|
Zvláštní zkušeností
bylo setkání s „velkým Apso" nebo chcete-li „Khyi-Apso". (Tibeťané je
nazývají „Apso". Předem jsem věděl, že v části, do které jedeme, dr.
Daniel Tailor-lde nalezl některé z těchto psů a importoval je do USA.
Setkal jsem se jen se třemi těmito psy, kteří opravdu vypadají jako něco
mezi dlouhonohým Apso a Do-Khyi. Tito tři byli svižnější běžci než
Do-Khyi, takže jsem očekával, že budou mít pod srstí lehčí stavbu
těla... a úplné nejzajímavější bylo, že dva z nich byli velmi zuřiví (a
chtěli napadnout náš džíp) dokonce i tehdy, když jejich majitelé ani
stany nebyli nablízku. Nalezl jsem a vyfotografoval velmi pěkného líného
starého psa v sídle pod Chiu Pompa blízko jezera Manasarovar. A ještě
jedna drobnost o psech ze západního Tibetu... Nepotkal jsem žádného psa,
který by alespoň trochu vypadal jako „cizí", jako „import"... není divu,
protože v těchto místech jsou i Číňané zřídka.
Límce
Někteří Do-Khyi je
mají a někteří ne. Límce, které Do-Khyi mají, jsou většinou červené
barvy a jsou udělány z dlouhé jací srsti. Většina Sha-Khyi, které jsem
viděl, také měli límce z jací srsti, ale z kratší srsti než ty, které
byly vyrobeny pro Do-Khyi, občas byly černé a často s několika saňovými
zvonci. Proto jsem pochopil, že výraz „kekhor" v této části Tibetu není
znám.
Psi v Nepálu
Na naší cestě do a
z Tibetu jsme se zastavili v Nepálu, většinou v Khatmandu a vesnicích
podél cesty do Tibetu. A znovu jsem viděl tibetské psy a psy vůbec.
Tibetští psi v Khatmandu jsou o mnoho generací jinde, než ti, co do této
země přišli hlavně s uprchlíky před desítkami let a je výjimkou, když do
populace přibude nějaký nový pes z Tibetu. Šance získat štěně pěkného
tibetského psa v Nepálu se každým dnem snižuje. „Čistokrevní" tibetští
psi jsou velmi cenní a jsou prodáváni za ceny nad 1500 USD, což je v
Nepálu velmi vysoká suma. Na druhou stranu jsou tibetští psy pro
tibetské uprchlíky důležitou součástí jejich tradic a jsou k nim velmi
laskaví, "lají většinou malé psy, většinou Lhasa Apso a viděl jsem i
několik dlouhonohých Apso (ty, které nazýváme tibetskými teriéry). Když
jsem navštívil školu pro děti tibetských uprchlíků blízko Bodhnathu,
Khatmandu Dotkal jsem zvláštního jedince, bílého Lhasa Apso s několika
černými znaky, pěkného typu i výrazu hlavy, výborní struktury srsti, s
dobrou povahou, asi proto, že žil v hostinci svého majitele. Pro mne
bylo nejkouzelnější zkušeností setkání se zlatým psem typu tibetského
teriéra, který se procházel podél velké Stupa of BodhnattT2 svojí paní,
starou tibetskou ženou, následujíc ji na obvyklé večerní modlitbě. Když
jsem jednou večer jel taxíkem do hotelu, viděl jsem Do-Khyi pěkného
typu, který byl venku na večerní procházce se svým pánem samozřejmé,
tento pes byl na vodítku. Doufám, že mé fotografie vám řeknou něco více
o těchto fascinujících psech a jejich zemi.
|
 |
|
|
Další velice zajímavý článek popisuje snahu pana Wonga o záchranu
genofondu Tibetských dog (Tibetských mastifů) na území východního Tibetu
a jižní Číny. Originál článku je na internetové adrese:
http://neveryetmelted.com/?cat=385 |
|
Chráněný Tibetský mastiff
|
 |
|
Wall Street Street Journalyesterday (deník
dnes)
(3/10/06) dělal výzkum charakteristiky
společnosti Číny zakladatele Wonga, a průzkum mužova úsilí uchovat
Tibetského mastifa (Tibetské dogy), ohrožovaného míchaným chovem a
příležitostmi vytvořenými novými cestami a městy.
Obec Guji, Provincie Yunnan, Čína - Wong jako muž shromážduje a otužuje
štěňata, která může nalézt.
Minulé dva roky, on strávil týdny bez přestávky průzkumem Tibetské
náhorní plošiny, kde selektoval
štěňata mastifů s hustou srstí, velkou hlavou a velmi špatnými
dispozicemi.
Jedno ze světových nejstarších plemen psů má velkou
obezřetnost jejich Tibetských majitelů vůči vlkům a banditům. Ale
praví Tibetští mastifové jsou pod obklíčením jiného protivníka: menších
psů. Nové cesty a města přinesly míchání ras psů na náhorní plošině,
kteří ředí genofond mastifů.
"toto je situace totálně mimo kontrolu," říká pan Wong, 56 let starý,
průzkumník a ochránce přírody.
Hongkongský
domorodec byl hlídač čínské přírody a kultury pro dvě dekády, jako
zakladatel nevýdělečné skupiny ochrany přírody Číny, průzkumu a výzkumu
společnosti. V loňském roce, on vedl expedici, která našela nový zdroj
řeky Yangtze. On také zdokumentoval mizení Ewenků, kočujícího
kmene lovců, etnické skupiny v Číně závislé na sobech.
Pan Wong's má nyní představu
uchovat velkého a těžkého mastifa v jeho domorodé tibetské lokalitě.
Před šesti lety si všiml, že psi se stávají menší, jejich jejich štěkot
vyšší, údaje svědčící že oni se míchali a další rodili se jako němečtí
pastevci. On také zjistil znepokojující skutečnosti, že byli chováni v
kotcích a nesledovali původní linii.
Další
sporná otázka: jejich rostoucí popularita jako symbol společenského
postavení. "Oni si přejí aktivního velikána; oni chtějí Tibetského
mastiffa," říká pan Wong psa k čínskému bohatému městskému majiteli.
Často, nejlepší psi padnou do rukou komerčních chovatelů. Oni se dokonce
stávají terčem krádeží.
Nikdo nehlídá data o počtu Tibetských mastiffů v Číně, ačkoli je to
obecně odsouhlaseno , že čistokrevní jedinci jsou v poklesu. Spíše než
sledování nejlepších psů v
jejich domorodé lokalitě, pan Wong se věnuje nalezení štěnat,
jejich chovu a pak umístění jejich potomků do péče tibetských vesničanů.
Psi jsou " nedílná součást náhorní plošiny," říká.
Tibetské mastiffy drželi v úctě milovníci zvířat od starověku. Ve
třináctém století cestovatel Marco Polo, procestoval čínskou provincii
Secuan, popsal je jako "tak divoké a smělé, že dva z nich společně
napadli lva." Podobající se ikonám byli psi později užívani jako
diplomatické dary. V roce1847, britský guvernér Indie poslal královně
Viktorii samce pojmenovanéko Brut. Prezident Dwight D.
Eisenhower
přijal dva z ministerstva zahraničí Nepálu v roce1958.
Mastiff ještě hraje klíčovou roli v tibetské společnosti. Nomádi, kteří
žijí z jejich kráv se spoléhají na psy při střežení stád. Za nejlepší
exempláře, oni považují psy, co mají hluboký hlas, hlasitý dost tak, aby
poděsil vetřelce. Název "DOHKYI," který znamená "brána pes," v Tibetu,
mohou dosáhnout 150 liber a výšky 2 stop .
Pan Wong si pamatuje jeho první pozorování mastiffa, v roce 1982, na
náhorní plošině na západě provincie Secuan. Obrovský černý pes s pálením
měl štěkot "hodně zhluboka," vzpomíná.
V
létě 2004, Pan Wong vedl svoji první mastiff expedici na náhorní
plošinu, rozkládající se 3700 mil nad mořem téměř na čtyři týdny. Tam,
on a tým 16ti psích hledačů prohledali na pastvinách
nomádské' stany černé
jako vlasy. "Kde je stan,
tam jsou psi" provaz na uvázání vně, vysvětlil
Zhang Fan, ředitel združení pro
výzkum Cíny.
Skupina
se potulovala ve vyvýšeních kolem 14000 stop. Mnoha nížinným psům, chybí
schopnost Tibetských mastifů přizpůsobit spotřebu kyslíku, a v krátkém
čase pronikat do takových vysokých nadmořských výšek. Z asi 200 psů
které viděli, tým zakoupil pět štěňat od kočovníků, které se zdály být rasově čisté. Oni zaplatili 400$
za fenku jež přezdili
Aiyee čili tetička,"
protože vypadala starší. Chili (Paprika), pejsek, byla výhodná koupě za
120$. To je značné množství
hotových peněz pro kočovníka, kde mírou jejich jmění je jak, jeden má
cenu asi 200$.
Ač
psi jsou technicky zdomácnělí, povahy uzavřené a roztřepené
disciplíny na cestě zpět do základního táboru v
Zhongdian. "Aiyee
dostala naprostou nervozitu," říká pan Wong, a vzpomíná jak čtyři měsíce
starý pes štval mnicha, trhal na něm jeho červené roucho před šesti
členy týmu, kteří ho uklidňovali.
Dnes, osm dospělých Tibetských mastifů a tři štěňata bydlí v nově
postaveném CERS-fondu psí chovné stanici v obci
Guji
v Yunnanu,
80 mil od tibetské hranice. Třikrát denně, obědvají psi
polévku s přimíchanou rýží, zelím a jačí kosti. V sobotu je speciálně
navíc jačí mléko a sýr. Na jaře se začne zakládat stavba terénního
hřiště.
Pan
WONG doufá že toto místo ve výšce 11500-stop, s řídkým vzduchem a
ledovými nocemi, kde teploty mohou klesat na 14 stupně Fahrenheita, bude
držet jeho psy otužilé.
Plánuje spuštění předávání štěňat pryč k tibetským rodinám příští rok.
Vesničané z Guji mají již o ně žádat, s
porozuměním, že musí držet několik generací potomstvo než nějaké
prodají.
Pan
Wong, který pobírá výplatu jako prezident CERS,
sehnal peníze od korporačních sponzorů právě tak jako kruh soukromého
patrona. Toto zahrnuje Hongkongské obchodní elity jako
Marjorie Yang, předsedu obrovské textilní skupiny
Esquel.
Každopádně, Pan Wong byl hostitelem informační večeře v prostorném
Hongkongském tanečním sále, kde vrcholem patronátního sponzora byly
stoly okolo 13000$. Pro podporu dalších fondů, prodá v dražbě přikrývky
z jačích žíní, fotografie (pan Wong
měl ve
zvyku fotit pro národní zeměpisný časopis) a výlety k exotickým cílům.
Doposud, on vyčerpal okolo 125000 $ pro mastiff program.
Při svém pátrání nalézt a pozvednout nejvíce autentické mastify, tým
pana Wonga hledá velké
hlavy, široké čenichy a silné přední nohy, právě tak jako znaky pálení
nad očima štěnat. Tibetané považují takové znaky za šťastné znamení,
protože oni je považují za dodatečný soubor bdělých očí.
"nejdůležitější
věc je charakter," říká
Qiju Qilin,
54-letý člen osazenstva
CERS. "Tibetané nemají rádi mastify pokud oni nejsou smělí, průbojní.."
Jejich
neohroženost, přirozená robustnost jim získává další fanoušky. Čínští
milovníci psů si cení
čistokrevných mastifů jako symbolu postavení a vlastenectví. Chovatelé
pročesávali tibetské společenství v posledních letech, platíce tisíce
dolarů za dobré chovné mastify a přepravujíc potomky do velkoměst jako
Beijing.
Pochvalou
pro psy je rozšiřování. Ačkoli Tibetští mastifové jsou relativně novým
plemenem v USA, oni očekávají přijetí plného uznání z amerického kennel
klubu během jednoho roku, což znamená, že chov bude schopen soutěžit o
tituly v přehlídkách.
Američtí
majitelé Tibetských mastifů
si všímají při chovu razantních ochranných vlastností - právě tak jako
jejich omezení jako domácí zvířata. "Toto je pes u nehož bychom chtěli
rozeznat vnitřní motivace lidí před námi," poznamenává Marie
Fischer,
Egyptoložka, která drží dva masivní psy v jejím Kalifornském domově. New
Yorkská právnička Marta
Feltenstein,
majitelka šesti mastifů, říká "já už jsem dávno neobědvala se společností."
Ačkoli
on by radši viděl psy rozvíjet se v jejich přirozené lokalitě, Pan Wong
uznává, že růstoucí zájem o chov není úplně špatný. Jestli se více
vesnic stane proslulých vlastněním čistokrevných jedinců, on počítá, že
by mohli hostit festivaly Tibetských mastifů a přitahovat milovníky psů
z celého světa. "Jestli někdy budou Zimní olympijské hry v Tibetu," on
přidává, "chtěl bych aby tenhle mastif byl maskotem."
Nejdražším psem světa je tibetský mastif
za 10 miliónů korun
Tibetský mastif Jang-ce je zřejmě nejdražším psem
světa, neboť čtyřnohý chundelatý obr byl v Číně prodán za čtyři milióny
jüanů, což v přepočtu na koruny činí deset miliónů. Černý hafan Jang-ce
má přitom v kohoutku osmdesát centimetrů a podle rodného listu je starý
osmnáct měsíců.

FOTO: China Daily
11. 9. 2009 13:08 - Peking
Ve městě Sien provincie Ša-an-si jsou na svého nového spoluobčana
náležitě hrdí, stejně jako jeho nová majitelka, podle níž je její
miláček nejdražším psem světa. Pokořil totiž i labradora Lancelota z
Floridy, jehož noví majitelé za pořízení museli zaplatit v přepočtu 2,7
miliónu korun.
Hodnota tohoto pejska byla tak enormní především kvůli faktu, že byl
klonem původního Lancelota.
V době vlády Mao Ce-tunga byli psi maximálně na jídelníčcích, chov jako
domácích mazlíčků byl symbolem buržoazních zvyků. Dnes je ale trh s
čistokrevnými psy velkým byznysem i v Číně, kde se ovšem pejsci stále
objevují také na menu miliónů restaurací i domácností.
„Zlato má svou cenu, ale tento tibetský mastif nikoli,“ věří mladá
majitelka, již čínská média citují pouze pod příjmením Wangová.
|
|
 |
Mezinárodní kynologické organizace
|
FCI = Fédération
Cynologique Internationale -
http://www.fci.be/
UCI = United Kennel
Club Internationale -
http://www.u-c-i.de/
Národní kynologické
organizace (nejsou v FCI)
(z nich UK úzce
spolupracuje s FCI)
AKC = American Kennel
Club -
http://www.akc.org/
C.K.C = Canadian Kennel
Club -
http://www.ckc.ca/en/
NKC = National Kennel
Club -
http://www.nationalkennelclub.com/
NZKC = New Zealand
Kennel Club -
http://www.nzkc.org.nz/
CKC = Continental
Kennel Club -
http://www.continentalkennelclub.com/
APRI = American Pet
Registry Inc. -
http://www.aprpets.org/main/index.php
ACR = American Canine
Registry -
http://www.americancanineregistry.com/
KC (UK) = The Kennel
Club -
http://www.the-kennel-club.org.uk/
Další nejvýznamější
národní kynologicé organizace
UKC: United Kennel Club
-
http://www.ukcdogs.com/
Chovatelské kluby TD
ve světě a u nás
Nejdůležitější kluby
Tibetské dogy v Evropě, Americe a Asii a odkazy na ně
American Tibetan
Mastiff Associacion -
http://www.tibetanmastiff.org/
Pacific Northwest
Tibetan Mastiff Association -
http://www.geocities.com/pntma/
The Tibetan Mastiff
Club of America -
http://www.tmcamerica.org/
United States Tibetan
Mastiff Club -
http://www.ustmc.com/
Tibetan Mastiff Club of
Great Britain
http://www.tmcgb.co.uk/
Tibetaanse Mastiff Club
Nederland
http://www.dokhyi.nl/
Le Club Francais du
Dogue du Tibet
http://www.tibetan-zang-kyi.org/
Internationaler Klub
fur Tibetische Hunderassen e.V.
http://www.tibethunde-ktr.de/
China National Tibetan
Mastiff Club
http://zt.tibet.cn/tibetzt-en/dog/zangao.htm
Klub Molossov SKZ
http://www.molossklub.sk
odlišnou strukturu
členění mají v Indii přes centrální:
Kennel Club of India
http://www.thekci.org/
rozdělenými dle území
(států) jako např.
http://www.apkc.org/
nebo další org.
http://dogsindia.com/
a příklad dobré chovné
stanice v Indii
http://www.sarastmdokhyi.org/
a příklad dobré chovné
stanice v Číně
http://www.chinaao.cn/
Chovatelské stanice u
nás jsou organizovány v Klubu Tibetské dogy a v Klubu chovatelů
málopočetných plemen.
Tyto dva jediné jsou
členy ČMKU (Českomoravské kynologické unie) a ta je jako jediná členem
FCI (mezinárodní kynologické federace).
Klub chovatelů
malopočetných plemen
http://www.kchmpp.cz/
Klub Tibetské dogy ČR
http://www.tibetanmastiff.pes.cz
Na závěr některé
zahraniční chovné stanice ze kterých pocházejí předkové našich psů:
Mille Vallées (Francie)
http://www.tibetanmastiff.fr/
Chortens (UK)
http://www.uktibetanmastiffs.co.uk/
Soechavati (Nederland)
http://home.planet.nl/~soechavatitm/
de la Tour Chandos
http://dogue-tibet.ifrance.com/
du Jardin des Khyi des
Trois Rois
http://www.tibet-dokhyi.net/
Další důležité jsou přímo v našich
odkazech.
|
|
nahoru
 |
|