Tibetská doga dnes

 



JCH Along Bagmed Laspro




 


 

 

 

 

 

Následující článek byl převzat od autora pana Wim Tegelaar NL z  chovatelské stanice Bhairub Shakti
www.dokhyi-bhairubshakti.nl  (autorem fotografií je pan Stroessner). Článek byl se svolením autora uveřejněn v Primos Peer 2002, přeložen paní ing. Ivanou Staškovou a otištěn v Zpravodaji KCHMPP č.55. Vzhledem k tomu, že článek je nadmíru zajímavý a vystihuje život TD dnes v jihozápadním Tibetu a s ohledem na to, že vzhledem k okupaci Tibetu Čínou se jen tak lehce do Tibetu každý nedostane, považoval jsem tento článek pro širší veřejnost za velmi zajímavý.

 

Tibet a tibetští psi - západní Tibet 2002

 

V červnu 2002 jsem navštívil západní Tibet se skupinou přátel, kteří měli všichni určitou dobu nějaké spojení s Tibetem, někteří byli buddhisty, jiní byli aktivní v Tibetské společnosti Slovinska. Většinou jsme cestovali 4500 metrů nad mořem, kde jsou často cesty jen dráhy vytvořené mezi pustými horskými planinami a vysokými průchody, kde je příroda opravdu fantastická a ještě zcela divoká. Kromě mnoha ptáků jsme viděli chiru (tibetské antilopy), kiangy (divoké osly), sněžné levharty (nemohl jsem je vyfotit), rysy a dokonce vlky jen okolo 30-40 metrů od hlavní cesty. Tibeťané, které jsme potkali, byli většinou nomádi, přátelští, veselí lidé, někteří z nich byli zvyklí vidět Evropany, ale také jsme potkali některé, kteří byli velmi nejistí, udivení naším vzhledem a jejich děti běžely pryč se slzami v očích. Hlavním   cílem   naší   cesty   bylo   putování   jižní   částí západního Tibetu, cestovali jsme většinou podél řeky Yarlung Tsangpo   mezi   Nepálem   a   Tibetem.   Tibet  je   velikostí srovnatelný s Evropou, západní část je nejdivočejší a má mnohdy nepřátelské podnebí, žádné stromy, skalnaté, skoro vyprahlé planiny a neúrodné kopce, ale plné barev. Mnozí lidé zde žijí jako nomádi, toulají se pustou zemí se svými velkými stády ovcí, koz nebo jaků. Není tady velké osídlení ani kláštery, takže je pochopitelné, že v této části nejsou žádní „luxusní" psí mazlící, jen velcí pracovní psi a toulaví nebo zpola toulaví psi, které je vždy možné nalézt ve smečkách blízko osídlených míst nebo cest karavan. A potkali jsme mnoho psů... pro mne samozřejmé byli velmi důležitou součástí mého putování. Skoro všichni v naší skupině si stěžovali na vytí a ostatní psí zvuky během noci, ale já jsem je v noci neslyšel, možná jsem byl více zvyklý na psí štěkot... S přátelskou pomocí našeho tibetského průvodce Tenzina, který plynně mluvil anglicky, jsem mohl udělat mnoho rozhovorů s Tibeťany, nejčastéji nomády, obchodníky, některými farmáři a dověděl jsem se některé nové poznatky o Tibeťanech a jejich psech.

Khyi

..Tibeťané nazývají jakéhokoli psa, ale normálně je tento název užíván pro potulné psy. Podél cesty jsou tu mnohé smečky toulavých psů. Jsou střední velikosti, s krátkou srstí, mnohdy červeně zbarvení (příležitostně jsem potkal zlaté žíhané psy) svíce nebo méně zatočeným ocasem, s dost vysokýma nohama. Ve srovnání s polodivokými psy z jiných zemí (např. egyptskými párii), tito psi jsou trochu větší, nohatější, s hustou, ale nepříliš dlouhou srstí, tibetské dogy trochu připomínají hlavou. Žijí ve smečkách podél hlavních cest, křižovatek, větších osad, poutních cest. Tibeťané se o ně nestarají, ale na druhé straně jim neubližují, nechávají je žít. Užitek těchto psů je čištění... všechny poživatelné odpadky sežerou.

Do-Khyi

..je nomádský termín užívaný v západním Tibetu pro označení psů, kteří jsou typu, jaký známe v Západní Evropě, tibetské dogy. Rozdíl mezi potulnými psy a Do-Khyi je jasný, nejen v typu a velikosti, ale také v tom, jak jejich populace žije. Tito psi žijí s lidmi, leží (často přivázáni na řetězu) okolo stanů nomádů nebo před domy farmářů. Viděl jsem štěňata uvnitř stanů nomádů, takže se
zdálo, že mají pro Tibeťany určitou cenu. Do-Khyi jsou chováni pro užitek a typ (který je s tím spojen), ačkoli možná ne pro určitý vzhled nebo podle standardu, jak
tomu rozumíme my. Nomádi přinejmenším v západním Tibetu užívají své Do-Khyi v néčm odlišné od toho, jak jsem o tom četl... Jak je očekáváno, Do-Khyi nejsou užíváni na
pasení, ale také ne! na ochranu stád ovcí, koz a jaků, když jsou na pastvinách. Na mou přímou otázku jsem dostal odpověď, že velká stáda nemohou být efektivně
chráněna před smečkami vlků dvěma nebo třemi Do-Khyi, které rodina vlastní (nomádi si nemohou dovolit mít více psů), výkonnější jsou jeden nebo dva lidé-ovčáci. Jakové
nepotřebují speciální ochranu, takže jsou na pastvu pouštěni sami. Jen koně jsou občas paseni jedním nebo dvěma Do-Khyi, hlavně proto, že nomádi mají většinou
málo koní. Při jedné příležitosti jsem měl milou zkušenost vidět mladého Do-Khyi a koně, jak si hrají na pastvině.
 

Často je jako prostředek komunikace mezi Tibeťany a Do-Khyi používáno hvízdání, ale nikdy ne házeni předmětů, což je zase normální „komunikace" s ovcemi a kozami. Hlavním úkolem Do-Khyi je ochrana nomádských stanů a stád, která se vracejí domů na noc. Jen někteří Do-Khyi, zvláště psi, jsou přivázáni okoto stanů většinu dne. Jejich hluboký častý hrubý štěkot by! obvyklou hudbou večerů a nocí. Další zajímavostí byto setkání s nomády při jejich sezónní pouti z jednoho místa na druhé s celou „domácností". Zatímco Do-Khyi Jsou ponecháni sami sobě a následují celou malou karavanu v krátké vzdálenosti od ní, Sha-Khyi byli vždy přivázáni, dokonce i štěňata a mladí. Do-Khyi jsou obvyklí psi nomádů, mnohé rodiny mají dva nebo tří, některé i více, když je rodina bohatá a může si dovolit je krmit. Jsou krmeni odpadky, nejčastéji starou tsampou a vším, co lidé již nemohou jíst. jako kostmi apod.... Takže okolo stanů můžeme vidět mnoho kostí, nějaké lebky a rohy, pečlivě „očištěné" psy.
Do-Khyi v západním Tibetu jsou velcí, ale ne obrovští, někteří ze psů jsou skoro stejné velikosti jako maH tibetští osli. Poté, co jsem se setkal s některými Do-Khyi, byl jsem schopen říci přibližný věk většiny psů, protože potřebují čas k tomu, aby vyzráli. Na náš vkus zde většina psů vypadá, jako by je vyhladověli skoro k smiu potřebují přibrat 10-20 kg, aby získali vzhled, na jaký jsme zvyklí zde v Evropě. S jedinou výjimkou všichni byli dlouhonozí, se silnou kostrou, velkými tlapami střední délky, silným hrudníkem (kvůli hladovění se jim srst moc neleskla)... a dva z nich, kteří patřili místním zemědělcům, vypadali více jako Do-Khyi, jak je známe my, právě proto, že měli dostatek stravy. Celkový vzhled většiny Do-Khyi byl velmi dobrý, vyvážený, s normálním zaúhlením zadních končetin. S výjimkou těch, kteří byli poraněni, všichni měli výborný tenký pohyb. Držení ocasu záleželo na náladě psů, když byli ostražití nebo při pomalé chůzi, ocas drželi zatočený nad zádí. Tito psi měli silnou, dosti velkou hlavu s dobrým stopem, tupým, dosti hlubokým čenichem a silnou spodní čelistí zdůrazněnou nepatrně převislými pysky. Skus těch tří, u kterých jsem jej mohl vidět (s pomocí smějících se majitelů) byl těsný nůžkový, skoro rovný. Srst se trochu lišila délkou, nejčastéji byla střední délky a někteří měli delší srst, někteří měli pěknou hřívu. O srst pečuje ... počasí a příroda... Vzhledem k tomu, že jsem se s těmito psy setkal v červnu, byli v různých stádiích línání, mnozí z nich již s kratší letní srstí. Množství mrtvé srsti na psech jasné ukazovalo, jak hustá je jejich podsada v zimě. Obvyklou barvou Do-Khyi v této části Tibetu je černá s pálením (pálení střední intenzity), následuje černá (často s malou bílou hvězdou na prsou) a méně často zlatá „sabte", ale sabte dospělých psů nevykazuje mnoho černých chlupů. Někteří z těchto zlatých měli tmavší masky, často trochu více než jen tmavý čenich, více se vyskytovali zlatí bez masky. Nebyl tam žádný Do-Khyi s více než bílým znakem na prsou, případně malinkými bílými znaky na tlapách. Nesetkal jsem se s žádným psem čokoládovým (hnědým) nebo modrým (s pálením). Když jsem mluvil s Tibeťany o Do-Khyi, opakované mi říkali, že černá s pátením je nejoblíbenější barva, protože tito psi mají druhý pár očí, které nikdy nespí, další barvy jsou jen „v pořádku". Povaha psů, které jsem potkal, byla až na několik výjimek velmi rezervovaná. Mohou se zdát být velmi zuřiví, zvláště když jsou přivázáni na řetězu nebo když jsou u stanů nebo domů jejich majitelů. A když jak majitel, tak dokonce i jeho děti, psy okřiknou, psi se ztiší. Na druhé straně se chovají velmi odlišně, když je potkáte sami mimo cestu nebo pastviny. Jen málokrát jsem se dostal do jejich blízkosti, protože jednoduše ode mé odběhli, neukazujíce známky agresivity. Nejlepší Do-Khyi, jakého jsem potkal, žil blízko větší vesnice jménem Paryang. Silný, příjemný, ani ne roční pejsek byl přátelský a hravý dokonce k Evropanům, protože žil v hostinci mezi karavanními cestami. Přál jsem si ho vzít s sebou....

Sha-Khyi

...je opět normální tibetský název užívaný pro jejich lovecké psy, kteří rozhodné byli jednoho typu - „lovci očima". Poprvé jsem viděl smečku Sha-Khyi ležící kolem nomádských stanů blízko převozu Yarlung Tsangpo. Bylo tam pět nebo šest dospělých a já brzy poznal, že to jsou nejen lovečtí psi. Typem a velikostí byli hodné podobní salukám se skoro žádnými praporci srsti, ale neměli příliš krátkou srst, jejich lebka a čenich byli možná silnější než u saluk. Obvyklá barva Sha-Khyi, které jsem potkal, byla bílá se znaky, světle zlatá, skoro krémová, některé byly bílé s černými znaky a viděl jsem i černé s pálením. Jak již jsem řekl, jsou užíváni k lovení svišťů, zajíců, někdy antilop... a piku (druh malých hlodavců s velkýma ušima), ale tito jsou loveni jen aby se psi nasytili. Také jejich způsob lovu je podobný salukám, běhají skalnatým terénem, v lovu jsou velmi nezávislí. Sha-Khyi jsou vzácnější než Do-Khyi, setkal jsem se jen se dvěma nomádskými rodinami se smečkou těchto psů. Tyto dvě rodiny neměly velká stáda, takže lov mohl být jejich hlavní způsob obživy. Více Sha-Khyi jsem viděl, ale jen jednu nebo dvě s některou nomádskou rodinou. Je nečekané, že tyto Sha-Khyi jsou užíváni i jako vynikající hlídací a dokonce ochranní psi. Když jsem viděl několik tibetských loveckých psů ležících kolem nomádského stanu, přiblížil jsem se, abych je vyfotil. Psi začali štěkat a dokonce většina z těchto psů vyběhla od stanu a v momentu jsem byl obklopen přinejmenším deseti nebo dvanácti z nich, několik starších mé skoro kouslo. Vtom jejich majitel vyšel ze stanu...

 

Khyi-Apso?

Zvláštní zkušeností bylo setkání s „velkým Apso" nebo chcete-li „Khyi-Apso". (Tibeťané je nazývají „Apso". Předem jsem věděl, že v části, do které jedeme, dr. Daniel Tailor-lde nalezl některé z těchto psů a importoval je do USA. Setkal jsem se jen se třemi těmito psy, kteří opravdu vypadají jako něco mezi dlouhonohým Apso a Do-Khyi. Tito tři byli svižnější běžci než Do-Khyi, takže jsem očekával, že budou mít pod srstí lehčí stavbu těla... a úplné nejzajímavější bylo, že dva z nich byli velmi zuřiví (a chtěli napadnout náš džíp) dokonce i tehdy, když jejich majitelé ani stany nebyli nablízku. Nalezl jsem a vyfotografoval velmi pěkného líného starého psa v sídle pod Chiu Pompa blízko jezera Manasarovar. A ještě jedna drobnost o psech ze západního Tibetu... Nepotkal jsem žádného psa, který by alespoň trochu vypadal jako „cizí", jako „import"... není divu, protože v těchto místech jsou i Číňané zřídka.

Límce

Někteří Do-Khyi je mají a někteří ne. Límce, které Do-Khyi mají, jsou většinou červené barvy a jsou udělány z dlouhé jací srsti. Většina Sha-Khyi, které jsem viděl, také měli límce z jací srsti, ale z kratší srsti než ty, které byly vyrobeny pro Do-Khyi, občas byly černé a často s několika saňovými zvonci. Proto jsem pochopil, že výraz „kekhor" v této části Tibetu není znám.

Psi v Nepálu 

Na naší cestě do a z Tibetu jsme se zastavili v Nepálu, většinou v Khatmandu a vesnicích podél cesty do Tibetu. A znovu jsem viděl tibetské psy a psy vůbec. Tibetští psi v Khatmandu jsou o mnoho generací jinde, než ti, co do této země přišli hlavně s uprchlíky před desítkami let a je výjimkou, když do populace přibude nějaký nový pes z Tibetu. Šance získat štěně pěkného tibetského psa v Nepálu se každým dnem snižuje. „Čistokrevní" tibetští psi jsou velmi cenní a jsou prodáváni za ceny nad 1500 USD, což je v Nepálu velmi vysoká suma. Na druhou stranu jsou tibetští psy pro tibetské uprchlíky důležitou součástí jejich tradic a jsou k nim velmi laskaví, "lají většinou malé psy, většinou Lhasa Apso a viděl jsem i několik dlouhonohých Apso (ty, které nazýváme tibetskými teriéry). Když jsem navštívil školu pro děti tibetských uprchlíků blízko Bodhnathu, Khatmandu Dotkal jsem zvláštního jedince, bílého Lhasa Apso s několika černými znaky, pěkného typu i výrazu hlavy, výborní struktury srsti, s dobrou povahou, asi proto, že žil v hostinci svého majitele. Pro mne bylo nejkouzelnější zkušeností setkání se zlatým psem typu tibetského teriéra, který se procházel podél velké Stupa of BodhnattT2 svojí paní, starou tibetskou ženou, následujíc ji na obvyklé večerní modlitbě. Když jsem jednou večer jel taxíkem do hotelu, viděl jsem Do-Khyi pěkného typu, který byl venku na večerní procházce se svým pánem samozřejmé, tento pes byl na vodítku. Doufám, že mé fotografie vám řeknou něco více o těchto fascinujících psech a jejich zemi.


 

 

Další velice zajímavý článek popisuje snahu pana Wonga o záchranu genofondu Tibetských dog (Tibetských mastifů) na území východního Tibetu a jižní Číny. Originál článku je na internetové adrese: http://neveryetmelted.com/?cat=385

Chráněný Tibetský mastiff

Wall Street Street Journalyesterday (deník dnes) (3/10/06) dělal výzkum charakteristiky  společnosti Číny zakladatele Wonga, a průzkum mužova úsilí uchovat Tibetského mastifa (Tibetské dogy), ohrožovaného míchaným chovem a příležitostmi vytvořenými novými cestami a městy.  

Obec Guji, Provincie Yunnan, Čína - Wong jako muž shromážduje a otužuje štěňata, která může nalézt.  Minulé dva roky, on strávil týdny bez přestávky průzkumem Tibetské náhorní plošiny, kde selektoval  štěňata mastifů s hustou srstí, velkou hlavou a velmi špatnými dispozicemi. 

Jedno ze světových nejstarších plemen psů má velkou  obezřetnost jejich Tibetských majitelů vůči vlkům a banditům. Ale praví Tibetští mastifové jsou pod obklíčením jiného protivníka: menších psů. Nové cesty a města přinesly míchání ras psů na náhorní plošině, kteří ředí genofond mastifů. 

"toto je situace totálně mimo kontrolu," říká pan Wong, 56 let starý, průzkumník a ochránce přírody.

  Hongkongský domorodec byl hlídač čínské přírody a kultury pro dvě dekády, jako zakladatel nevýdělečné skupiny ochrany přírody Číny, průzkumu a výzkumu společnosti. V loňském roce, on vedl expedici, která našela nový zdroj  řeky Yangtze. On  také zdokumentoval mizení Ewenků, kočujícího  kmene lovců, etnické skupiny v Číně závislé na sobech. 

Pan Wong's má nyní představu  uchovat velkého a těžkého mastifa v jeho domorodé tibetské lokalitě. Před šesti lety si všiml, že psi se stávají menší, jejich jejich štěkot vyšší, údaje svědčící že oni se míchali a další rodili se jako němečtí pastevci. On také zjistil znepokojující skutečnosti, že byli chováni v kotcích a nesledovali původní linii.

 Další sporná otázka: jejich rostoucí popularita jako symbol společenského postavení. "Oni si přejí aktivního velikána; oni chtějí Tibetského mastiffa," říká pan Wong psa k čínskému bohatému městskému majiteli. Často, nejlepší psi padnou do rukou komerčních chovatelů. Oni se dokonce stávají terčem krádeží.

Nikdo nehlídá data o počtu Tibetských mastiffů v Číně, ačkoli je to obecně odsouhlaseno , že čistokrevní jedinci jsou v poklesu. Spíše než sledování nejlepších psů v  jejich domorodé lokalitě, pan Wong se věnuje nalezení štěnat, jejich chovu a pak umístění jejich potomků do péče tibetských vesničanů. Psi jsou " nedílná součást náhorní plošiny," říká. 

Tibetské mastiffy drželi v úctě milovníci zvířat od starověku. Ve třináctém století cestovatel Marco Polo, procestoval čínskou provincii Secuan, popsal je jako "tak divoké a smělé, že dva z nich společně napadli lva." Podobající se ikonám byli psi později užívani jako diplomatické dary. V roce1847, britský guvernér Indie poslal královně Viktorii samce pojmenovanéko Brut. Prezident Dwight D. Eisenhower přijal dva z ministerstva zahraničí Nepálu v roce1958.

 Mastiff ještě hraje klíčovou roli v tibetské společnosti. Nomádi, kteří žijí z jejich kráv se spoléhají na psy při střežení stád. Za nejlepší exempláře, oni považují psy, co mají hluboký hlas, hlasitý dost tak, aby poděsil vetřelce. Název "DOHKYI," který znamená "brána pes," v Tibetu, mohou dosáhnout 150 liber a výšky 2 stop .

Pan Wong si pamatuje jeho první pozorování mastiffa, v roce 1982, na náhorní plošině na západě provincie Secuan. Obrovský černý pes s pálením měl štěkot "hodně zhluboka," vzpomíná.

 V létě 2004, Pan Wong vedl svoji první mastiff expedici na náhorní plošinu, rozkládající se 3700 mil nad mořem téměř na čtyři týdny. Tam, on a tým 16ti psích hledačů prohledali na pastvinách  nomádské'  stany černé jako vlasy. "Kde  je stan, tam jsou psi" provaz na uvázání vně, vysvětlil Zhang Fan,  ředitel združení pro výzkum Cíny.

 Skupina se potulovala ve vyvýšeních kolem 14000 stop. Mnoha nížinným psům, chybí schopnost Tibetských mastifů přizpůsobit spotřebu kyslíku, a v krátkém čase pronikat do takových vysokých nadmořských výšek. Z asi 200 psů které viděli, tým zakoupil pět štěňat od kočovníků, které se zdály  být rasově čisté. Oni zaplatili 400$ za fenku jež přezdili Aiyee čili tetička," protože vypadala starší. Chili (Paprika), pejsek, byla výhodná koupě za 120$. To je značné množství hotových peněz pro kočovníka, kde mírou jejich jmění je jak, jeden má cenu asi 200$.

 Ač psi jsou technicky zdomácnělí, povahy uzavřené a roztřepené disciplíny na cestě zpět do základního táboru v Zhongdian. "Aiyee dostala naprostou nervozitu," říká pan Wong, a vzpomíná jak čtyři měsíce starý pes štval mnicha, trhal na něm jeho červené roucho před šesti členy týmu, kteří ho uklidňovali.  

Dnes, osm dospělých Tibetských mastifů a tři štěňata bydlí v nově postaveném CERS-fondu psí chovné stanici v obci Guji v Yunnanu,  80 mil od tibetské hranice. Třikrát denně,  obědvají psi  polévku s přimíchanou rýží, zelím a jačí kosti. V sobotu je speciálně navíc jačí mléko a sýr. Na jaře se začne zakládat stavba terénního hřiště.

 Pan WONG doufá že toto místo ve výšce 11500-stop, s řídkým vzduchem a ledovými nocemi, kde teploty mohou klesat na 14 stupně Fahrenheita, bude držet jeho psy otužilé.  

Plánuje spuštění předávání štěňat pryč k tibetským rodinám příští rok. Vesničané z Guji mají již o ně žádat, s porozuměním, že musí držet několik generací potomstvo než nějaké prodají.  

Pan Wong, který pobírá výplatu jako prezident CERS, sehnal peníze od korporačních sponzorů právě tak jako kruh soukromého patrona. Toto zahrnuje Hongkongské obchodní elity jako Marjorie Yang, předsedu obrovské textilní skupiny Esquel.  

Každopádně, Pan Wong byl hostitelem informační večeře v prostorném Hongkongském tanečním sále, kde vrcholem patronátního sponzora byly stoly okolo 13000$. Pro podporu dalších fondů, prodá v dražbě přikrývky z jačích žíní, fotografie (pan Wong  měl ve zvyku fotit pro národní zeměpisný časopis) a výlety k exotickým cílům. Doposud, on vyčerpal okolo 125000 $ pro mastiff program.  

Při svém pátrání nalézt a pozvednout nejvíce autentické mastify, tým pana Wonga  hledá velké hlavy, široké čenichy a silné přední nohy, právě tak jako znaky pálení nad očima štěnat. Tibetané považují takové znaky za šťastné znamení, protože oni je považují za dodatečný soubor bdělých očí.

 "nejdůležitější věc je charakter," říká Qiju Qilin, 54-letý  člen osazenstva CERS. "Tibetané nemají rádi mastify pokud oni nejsou smělí, průbojní.." 

 Jejich neohroženost, přirozená robustnost jim získává další fanoušky. Čínští milovníci psů si  cení čistokrevných mastifů jako symbolu postavení a vlastenectví. Chovatelé pročesávali tibetské společenství v posledních letech, platíce tisíce dolarů za dobré chovné mastify a přepravujíc potomky do velkoměst jako Beijing.

 Pochvalou pro psy je rozšiřování. Ačkoli Tibetští mastifové jsou relativně novým plemenem v USA, oni očekávají přijetí plného uznání z amerického kennel klubu během jednoho roku, což znamená, že chov bude schopen soutěžit o tituly v přehlídkách.

 Američtí majitelé Tibetských mastifů  si všímají při chovu razantních ochranných vlastností - právě tak jako jejich omezení jako domácí zvířata. "Toto je pes u nehož bychom chtěli rozeznat vnitřní motivace lidí před námi," poznamenává Marie Fischer, Egyptoložka, která drží dva masivní psy v jejím Kalifornském domově. New Yorkská právnička Marta Feltenstein, majitelka šesti mastifů, říká "já už jsem dávno      neobědvala se společností."

 Ačkoli on by radši viděl psy rozvíjet se v jejich přirozené lokalitě, Pan Wong uznává, že růstoucí zájem o chov není úplně špatný. Jestli se více vesnic stane proslulých vlastněním čistokrevných jedinců, on počítá, že by mohli hostit festivaly Tibetských mastifů a přitahovat milovníky psů z celého světa. "Jestli někdy budou Zimní olympijské hry v Tibetu," on přidává, "chtěl bych aby tenhle mastif byl maskotem."


 

Nejdražším psem světa je tibetský mastif
za 10 miliónů korun

Tibetský mastif Jang-ce je zřejmě nejdražším psem světa, neboť čtyřnohý chundelatý obr byl v Číně prodán za čtyři milióny jüanů, což v přepočtu na koruny činí deset miliónů. Černý hafan Jang-ce má přitom v kohoutku osmdesát centimetrů a podle rodného listu je starý osmnáct měsíců.

 


FOTO: China Daily

11. 9. 2009 13:08 - Peking



Ve městě Sien provincie Ša-an-si jsou na svého nového spoluobčana náležitě hrdí, stejně jako jeho nová majitelka, podle níž je její miláček nejdražším psem světa. Pokořil totiž i labradora Lancelota z Floridy, jehož noví majitelé za pořízení museli zaplatit v přepočtu 2,7 miliónu korun.

Hodnota tohoto pejska byla tak enormní především kvůli faktu, že byl klonem původního Lancelota.

V době vlády Mao Ce-tunga byli psi maximálně na jídelníčcích, chov jako domácích mazlíčků byl symbolem buržoazních zvyků. Dnes je ale trh s čistokrevnými psy velkým byznysem i v Číně, kde se ovšem pejsci stále objevují také na menu miliónů restaurací i domácností.

„Zlato má svou cenu, ale tento tibetský mastif nikoli,“ věří mladá majitelka, již čínská média citují pouze pod příjmením Wangová.
 

 

 

Mezinárodní kynologické organizace

 

FCI = Fédération Cynologique Internationale - http://www.fci.be/

UCI = United Kennel Club Internationale - http://www.u-c-i.de/

 

 

Národní kynologické organizace (nejsou v FCI)

(z nich UK úzce spolupracuje s FCI)

AKC = American Kennel Club - http://www.akc.org/

C.K.C = Canadian Kennel Club - http://www.ckc.ca/en/

NKC = National Kennel Club - http://www.nationalkennelclub.com/

NZKC = New Zealand Kennel Club - http://www.nzkc.org.nz/

CKC = Continental Kennel Club - http://www.continentalkennelclub.com/

APRI = American Pet Registry Inc. - http://www.aprpets.org/main/index.php

ACR = American Canine Registry - http://www.americancanineregistry.com/

KC (UK) = The Kennel Club - http://www.the-kennel-club.org.uk/

Další nejvýznamější národní kynologicé organizace

UKC: United Kennel Club - http://www.ukcdogs.com/

 

 

Chovatelské kluby TD ve světě a u nás

 

 

Nejdůležitější kluby Tibetské dogy v Evropě, Americe a Asii a odkazy na ně

 

American Tibetan Mastiff Associacion - http://www.tibetanmastiff.org/

Pacific Northwest Tibetan Mastiff Association - http://www.geocities.com/pntma/

The Tibetan Mastiff Club of America - http://www.tmcamerica.org/

United States Tibetan Mastiff Club - http://www.ustmc.com/

Tibetan Mastiff Club of Great Britain http://www.tmcgb.co.uk/

Tibetaanse Mastiff Club Nederland http://www.dokhyi.nl/

Le Club Francais du Dogue du Tibet http://www.tibetan-zang-kyi.org/

Internationaler Klub fur Tibetische Hunderassen e.V. http://www.tibethunde-ktr.de/

China National Tibetan Mastiff Club http://zt.tibet.cn/tibetzt-en/dog/zangao.htm

Klub Molossov SKZ http://www.molossklub.sk

odlišnou strukturu členění mají v Indii přes centrální:

Kennel Club of India http://www.thekci.org/

rozdělenými dle území (států) jako např. http://www.apkc.org/

nebo další org. http://dogsindia.com/

a příklad dobré chovné stanice v Indii http://www.sarastmdokhyi.org/

a příklad dobré chovné stanice v Číně http://www.chinaao.cn/

 

Chovatelské stanice u nás jsou organizovány v Klubu Tibetské dogy a v Klubu chovatelů málopočetných plemen.

Tyto dva jediné jsou členy ČMKU (Českomoravské kynologické unie) a ta je jako jediná členem FCI (mezinárodní kynologické federace).

 

Klub chovatelů malopočetných plemen http://www.kchmpp.cz/

Klub Tibetské dogy ČR http://www.tibetanmastiff.pes.cz

 

Na závěr některé zahraniční chovné stanice ze kterých pocházejí předkové našich psů:

Mille Vallées (Francie) http://www.tibetanmastiff.fr/

Chortens (UK) http://www.uktibetanmastiffs.co.uk/

Soechavati (Nederland) http://home.planet.nl/~soechavatitm/

de la Tour Chandos http://dogue-tibet.ifrance.com/

du Jardin des Khyi des Trois Rois http://www.tibet-dokhyi.net/

 

Další důležité jsou přímo v našich odkazech.

nahoru up