Když jsem si před časem přečetl článek (výňatek z
knihy) paní dr. Sehnerové "PSI ZABÍJEČI - Mýtus, realita či zbožné
přání? - Mytická tibetská doga", napadlo mě, že mi nestojí za to na toto
reagovat. To samé si určitě řekli i mí kolegové z ostatních
chovatelských stanic. Jenže po dalším přemýšlení jsem svůj názor změnil.
Jedná se dle mého názoru o vnášení mylných informací mezi širokou
čtenářskou veřejnost vzhledem k tomu, že výše jmenovaná dáma je
pisatelkou různých knih o psech. Tyto všeobecně vzato má dle jejích
článků asi ráda, ale některé nepochybně raději. Proč tomu tak je, na to
si musí každý odpovědět sám. Proto jsem se rozhodl vyvrátit některá
nepravdivá tvrzení a doložit to důkazy. Původně jsem chtěl opovědět v
rámci nějakého debatního fóra, kde by mi mohla paní Sehnerová odpovědět,
kde vůbec ke svým informacím přišla. To však není možné. Nyní tedy
přejdu k praktickému vyvrácení tvrzení paní Sehnerové, a to v bodech
chronologicky tak, jak je ve své knize uvádí.
1. Tvrzení, že Tibeťané jsou veskrze mírumilovný národ je naprosto
pravdivá, že nikdy od přijetí lámaismu neválčil až na vyjímky (konflikt
s Nepálem, vpád Angličanů a odpor proti Číně) také. Že nepotřeboval
zbraně je sice úsměvné, ale budiž a válečné psy opravdu nechoval. Avšak
choval strážní psy!!! Strážili chrámy (i když to paní Sehnerové není po
chuti) a hlavně stáda a osady nomádů i obydlí. V Tibetu, který byl řídce
osídlen (3 obyvatelé na km2) nekočovali bohužel jen nomádi, ale i bandy
lupičů, kteří zemi drancovali. Chování mohutných a neohrožených psů bylo
pro tyto nomády naprostou nezbytností zejména pro doby, kdy odcházeli za
obchodem do níže položených měst. Tibetská doga chránila ženy, děti i
stáda a byla nucena se naučit samostatně rozhodovat. Stačí si pouze
přečít cestopisy Marka Pola z roku 1295. Při návštěvě čínské provincie
Sečuan potkal Marco Polo tibetské obchodníky provázené těmito psy. Píše
doslova: "V této provincii mají rasu psů tak odvážných a zlých, že dva
jsou schopni napadnout lva. Když se objeví lev, psi se na něho s velkou
odvahou vrhnou a lev je vůči nim bezmocný." Dále si stačí přečíst knihu
italského jezuity Ippolita Desideriho "Cesta do Tibetu". Píše doslovně:
"Podivná a skutečně neobvyklá je většina zdejších psů, mají černou,
trochu delší lesklou srst, jsou dosti velcí a mohutní, divokého vzhledu
a svým hlasem nahánějí strach. Bývají obvykle přivázáni na řetězu k
hlídání. Když do domu vstupuje cizí osoba, vystavuje se velkému
nebezpečí, nevyjde-li vstříc někdo z domácích a psa nezažene.
Obchodníkům, kteří cestují s mnoha zvířaty a nákladem, naprosto postačí
k hlídání dva takoví psi.... "Podobné zkušenosti popisují i ostatní
cestovatelé a zoologové, kteří potkali Tibetské dogy v Tibetu. Z dalších
např. Samuel Turner, člen Indické společnosti, který cestoval po Tibetu
v roce 1783. Dále J. D. Hooker v roce 1850. Nebo anglický důstojník
George Bogle, který vedl misi po Tibetu stejně jako švédský cestovatel
Sven Hedin v roce 1906 – 8. Všichni popisují TD jako "ohromné, nesmírně
divoké, silné a hlučné psi." I dnes v jihozápadním Tibetu je možno u
nomádů potkat Tibetské dogy shodné s těmi u nás. Stačí si například
přečíst třeba článek na internetové adrese
http://www.dokhyi-bhairubshakti.nl/tibet_and_tibetan_dogs.htm
Podotýkám, že na rozdíl od Nepálu, Bhůtánu, Indie (severní), kde se TD
také chová a je zde řízený chov, tomu tak není mezi tibetskými nomády.
2. Na tvrzení, že Tibetská doga nemohla být chována, protože nemohla
jíst maso namítám, že i dnes v moderním chovu je možno sehnat krmiva,
(dá se říci vegetariánská) která vypouští maso jako hlavní složku
proteinů a nahrazuje je jinými. Tato krmiva nejsou dnes ničím
neobvyklým. Nejen mniši v klášterech, ale i prostí Tibeťané z nichž více
než polovina jsou nomádi (Ngolokové a Gurungové), si nemohli dovolit
krmit své Tibetské dogy masem, protože Jaci jsou především zvířata na
mléko a sýry a až teprve potom při dosloužení na maso. Toho měli sami
tak málo, že si stěží mohli dovolit jím krmit své psy. Krmili je mlékem,
které Tibetští psi snášejí daleko lépe než kravské, sýry, tvarohem,
celozrnnou rýží a zeleninou. Na závěr rada paní Sehnerové. Stačí ve
vyhledavači zadat termín "vegetariánská strava pro psy" a budete se
divit co toho najdete!! Mimochodem budhističtí mniši v Mongolských
klášterech chovají od dob třetího dalajlámy, kdy začaly s Tibetem vřelé
vztahy Mongolské psy (Khonch Nokhoi), nejbližší příbuzné TD (mimochodem
dle zoologů pocházejících s maximální pravděpodobností z TD) a taky je
asi nečím krmí. Mimochodem například pandy, ač také druhově masožravci,
se živí prakticky pouze rostlinnou stravou. Na závěr jeden z výrobců
takové stravy:
http://www.aminews.cz/
3. Až naivně vypadá toto tvrzení: "...Jak svým exteriérem, tak typickým
chováním pastevců měla a má tibetská psí populace do dog daleko." TD
nebyla nikdy 100% pastevecký pes, ale jak bylo řečeno především pes
strážní. Pastevectví byl jeho druhořadý úkol. Na to měli a někde ještě
mají nomádi jiné psy. Rozdíly mezi TD lze vysvětlit lehce, jen by člověk
musel chtít něco číst, že? TD je přírodní rasa a jako taková má různé
linie. Tedy Tsang Khyi, Do Khyi, Khyi Apso. Je to stejné jako například
u samojedů, kde jsou tři linie - z nichž dvě začly být chovány v
zájmovém chovu a to vlčí a medvědí. V případě TD to byla hlavně Do Khyi,
přičemž tento název se vžil jako původní pojmenování pro Tibetskou dogu,
kterou mimochodem Američané a Angličané nazývají Tibetský mastiff, což
je pojmenování asi o něco přesnější. Dále se použil zpočátku v menší
míře Tsang Khyi. Většina Evropanů se navíc po Tibetu nemohla vůbec volně
pohybovat a tudíž ani pozorovat TD v místech jejího téměř ještě
nedotčeného života. A když už někoho vpustili, tak měl určenou trasu,
nebo se skupinkou musel být čínský dohled!
Paní Sehnerové asi uniklo, že v Tibetu po vpádu Mao Ce Thungovy armády a
genocidě prováděné jeho Rudými gardami bylo 3/4 TD v Tibetu doslova
vyvražděno. Není tedy již možné je vidět všude v plné kráse, zejména při
bídě a útlaku prostých lidí, kteří nemají sami co jíst! Jen nomádi,
hlavně v jihozápadním Tibetu jsou ještě na tom trochu lépe. Navíc
provincie Amdo a Khan, které patřili od nepaměti k Tibetu již dnes
nejsou součástí ani takzvané autonomní oblasti, ale byly anektovány k
Číně. Viz. mapka na našich stránkách. TD tam chované dnes hlavně
rozumnými Číňany jsou již vedeny v chovu Čínské kynologické organizace.
Pouze v těchto dvou oblastech můžete mimo Nepálu, Bhůtánu, Indie
(severní)a Thajwanu vidět TD v plné kráse tak, jak je vidíme v Evropě i
Americe.
4. Na námitku, že TD nemohly být v klášterech jsem už trochu nahoře
reagoval a přidávám k tomu ještě tohle.
V roce 1904 byla Angličany zorganizována výprava do Tibetu, aby zde
(alespoň dle oficiální verze) dohodla obchodní smlouvy.Vůdcem byl znalec
východní Asie plukovník Younghusband. Na cestách byla výprava o počtu
3000 mužů nucena mnohokrát bojovat. Později Angličané, zrovna tak jako
domorodí vojáci přiznali, že v bojích zahynulo mnoho psů. Vesničané,
kteří byli nuceni narychlo opustit své domovy, uvolnili své psy z
řetězů. Vojáci ze strachu o holý život na psy stříleli. Důstojníci potom
tvrdili, že tito psi nepředstavovali ten úplně nejlepší typ. Ten podle
nich i podle plukovníka Yonghusbanda bylo možno vidět hlavně v
klášterech!! Navíc se této expedice zúčastnil major Dougall, který
získal ve Lhase překrásnou Tibetskou dogu se jménem Bhoetan. Byl to pes
a je fotograficky, výstavně a historicky zdokumentován. Měl averzi vůči
cizím mužům, ženy však chránil se vší důrazností. Major Doughall
vlastnil navíc dogu se jménem Lhasa, která byla vystavována na národní
výstavě v Birminghamu.
O tom, že TD se skutečně v klášterech vyskytovala existuje mnoho důkazů.
Je nutno si uvědomit, že v rámci čínské invaze v roce 1950, následné
genocidy, zejména pak po roce 1959, kdy byly tibetské kláštery
bombardovány a cíleně ničeny (z původních 6000 jich zbylo pouze 80 !!!),
Tibetské dogy jako součást tibetské kultury a tradice byly stříleny a
poté jejich chov ve městech potlačován. Ono je toho v Tibetu zakázáno
mnoho. Například i lidové oslavy a mnoho dalších pro nás samozřejmých
věcí. Kdo se o situaci v Tibetu zajímá a četl např. Tibetinfo: (
http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=243
) na internetu ví o čem mluvím. Vždyť i svátek Saga Dava je Číňanům
trnem v oku. Co se týče chovu v klášterech stačí se podívat na jednu
paralelu a budeme ihned doma. Od dob třetího dalajlamy jsou Mongolové a
Tibeťané spřátelené národy. Mongolský pes (Khonch Nokhoi) je snad
nepříbuznější pes k TD. Od zmíněné doby se chová v mongolských
budhistických klášterech např. i v klášteře Bawgai Amarbayasgalant. Tedy
tady nemají budhističní mniši problémy a v Tibetu ano..?!...Navíc
angličtí důstojníci neměli důvod lhát a vymýšlet si nesmysly. Již s
ohledem na jejich důstojnickou čest, což byla pro ně deviza nejvyšší!!!
5."Tibetská doga, jakou známe dnes, tedy není starobylým, původním
plemenem, dílem přírody či šlechtění tibetskými mnichy, nýbrž výsledkem
zhruba stoletého šlechtění evropskými kynology." Záměrně cituji tenhle
blábol (bohužel jiný výraz pro tohle nemám). TD se v Evropě dnes chová
právě 29 let!!! Ne víc ne míň. V Americe je to obdobně. V Anglii byla TD
dovezena anglické královně Victorii v roce 1830. Král Edward VII. dovezl
dvě v roce 1874. Siring byl dlouho považován za ideál krásy. Byl
mnohokrát vystavován. Existuje jeho malba. Charles Henry Lane popisuje
Siringa ve své knize "About dogs" a popis plně odpovídá standardu TD. To
byly nejrannější importy TD do Evropy a nezanechaly potomky. Nelze
hovořit ani omylem o žádném chovu. V roce 1924 paní Bailey importovala z
Tibetu čtyři TD dva psy a dvě feny. Generál Duncan poslal do Anglie psa
Gyamdruka, černého s pálením. Bohužel tento pokus zanikl. Nelze tedy
zase hovořit o žádném chovu!! Další pokus byl ze strany paní P. Bridgen
v roce 1981. Bohužel fenky uhynuly v karanténě.Teprve v roce 1982 byl
její další pokus úspěšný (24 let). Ve Francii začíná chov 1979 psem Pric
Casanova van Desaäl (27 let). V Holandsku v roce 1977 psem Tashi a
fenkou Nima (29 let). Do USA pronikly první TD v roce 1958 k prezidentu
Eisenhowerovi. Pokračování se však nekonalo. První pes v plemenné knize
USA je Jumla´s Kalu of Jumla z roku 1967. Pokračování se konalo až v
roce 1976 (30 let). V ČR je prvním psem v plemenné knize fenka Fuji-Asia
des Mille Vallées v roce 1991 (15 let). O nějakém šlechtění ve smyslu
křížení s jinými rasami nemůže být ani řeč. Všechny kluby na světě pod
FCI i USA se zavázali zamezit jakémukoliv křížení nebo i importu s
pochybným původem. Navíc země, která by k tomuto kroku sáhla by byla ze
strany FCI okamžitě postižena. Žádný klub a potažmo žádná národní
kynologická organizace včetně naší ČMKÚ si tohle nedovolí!!!
Tibetské dogy byly v minulosti v Tibetu pouze selektovány (to jest
vybíráni chovní jedinci vyhovující určitým požadavkům) a to hlavně z
hlediska povahy, tedy neohrožený , mohutný, a za cenu života bránící
teritorium, lidi i majetek včetně stád jaků. Dnes v Evropě, USA, Nepálu,
Bhůtánu, Indii, Číně, Tchajwanu, Kanadě a Venezuele, kde je řízený
zájmový chov, se hledí více na exteriér. Z hlediska povahy jsou TD již
za 4000 let tak ustálení, že je nemusíte jejich hlavní úloze vůbec učit!
6. A je tu další perla! "Ani divocí prapředkové tibetské dogy, ani její
nešlechtění „chudí“ příbuzní, ani ona sama nikdy nebyli a nejsou žádní
olbřímí hafani s požadovanou minimální hmotností 80 kg!.....atd." Každý
zkušený kynolog jistě ví, že u přírodních ras psů je rozdíl mezi fenkou
a psem značně větší než u ras jiných. Ale i fena dosahuje oné hmotnosti
50 kg. Výška minimálně 61 cm u psa 66 cm ale pozor. Psi s výškou 66 cm
se vidí opravdu málo! Standard neomezuje tak jako u jiných ras maximální
výšku ani váhu psa i feny, právě proto, že se jedná o rasu přírodní. V
zemi původu měřil pes TD až 110 cm v kohoutku. Jednalo se ovšem o linii
Tsang Khyi nebo Khyi Apso. Dokladem budiž výprava prince Orleánského a
G. Bonvalota v 50. letech minulého století nebo bádání našeho zoologa
Václava Fuchse ("Všechny druhy psů slovem i obrazem.Praha 1903).
Průměrná výška TD psa je 71 cm a dosahuje až 78 cm viz např. nedávno
tragicky zesnulý Drakyi Senge Sundarí z chovné stanice Sundarí. Nebo
dále Feros Min des Mille Vallées. Viz např. publikace Tibetská doga paní
Renaty Černochové nebo Tibetský Mastiff od paní Jarmily Bendové. Obě
jsou renomované chovatelky s dlouholetými zkušenostmi a ví co píší!!!
Tedy doslova z knihy paní Renaty Černochové: "Průměrné štěně Tibetské
dogy mívá váhu cca 500g. Tato váha velmi rychle stoupá, v osmi týdnech
váží již 8 kg. Během prvního roku života jeho váha stoupne u fen
přibližně na 40 - 50 kg a u psů na 50 - 70 kg. Váha může být samozřejmě
i vyšší, záleží na výšce psa či feny. Během prvního roku také
nejvýrazněji roste do výšky, největší růst bývá v období mezi 4. a 9.
měsícem. Ani po dosažení věku jednoho roku však není vývoj Tibetské dogy
zcela ukončen, dále sílí a mohutní, vyvíjí se i po psychické stránce.
Vývoj bývá ukončen až ve věku tří, u psů čtyř let. ...."..Tedy ona
imaginární hranice 80 kg je atakována takovými jedinci jaké jsem výše
jmenoval. Tedy pro srovnání jen pes o výšce 71 cm má při silné kostře
váhu 65 kg. Viz. například CH Dangmo Gankar. Agya Ransi Nan Šan má při
malé výšce 61 cm váhu 47 kg. Bea Miu při výšce 64 také, ale je o rok
mladší! Má teprve dva roky. Na doložení viz. např. Francouzská
kynologická stránka:
http://www.naturanimal.com/chiens/races/fiche-chiens-race.php?racid=85&categid=1
Takže uvažující čtenář si jistě představí, kolik může vážit pes o
kohoutkové výšce 78 cm se silnou kostrou!!! Takže bych rád viděl
figuranta, který by ustál skok takového psa (samce) o této váze.
Mimochodem by neustál ani útok feny. Nebudu zde nyní rozvádět jak
inteligentní pes jako je TD útočí. Podotýkám, že to není vlčák, který
stereotypně opakuje šablonu, kterou ho naučíte, takže v praxi předvídáte
co udělá. Navíc u strážního psa závisí více na akceleraci útoku a
mrštnosti. To je vlastnost u tak mohutného psa jakou je TD velmi
obdivuhodná. Mimochodem vlčák má nižší práh vzrušivosti než TD, takže
případy, že vlčák zaútočil na lidi se vyskytují, u TD nikdy! Nikdy by
nezaútočila bez příčiny! Za tím si stojím. Mimochodem bojový pes je v
dnešní moderní kynologii tak hloupý termín, že ho mohou používat jen
"někteří" lidé. Bojový pes byli zprvu molosští psi za tímto účelem
vychovávaní a bohužel i týraní a využívání v boji starověkých armád.
Podrobně je to rozepsáno v sekci "historie TD" na našich stránkách. Byli
dle zoologů vychováni převážně právě z Tibetské dogy (nebyla to už
Tibetská doga jako taková). Dnes bohužel k pochybné "zábavě" jakou jsou
psí zápasy. Jinak rasu bojový pes neznám a ani nemohu. Jen někteří lidé
tak začali škatulkovat některá plemena, ale asi by bylo lépe škatulkovat
je. Lepším řešením u některých plemen, která mají nižší práh vzrušivosti
by byly psychologické zkoušky a následné osvědčení. Ale pozor! Ne těch
psů, ale lidí! Tolik k této otázce.
7. "Tibetští psi nikdy z Tibetu nevytáhli paty, a to díky způsobu života
a myšlení - izolacionismu - svých pánů!" Toť přesná citace. No co k tomu
dodat. O importech Tibetských mastiffů jsem již psal, mimochodem i Marco
Polo si ze svých cest přivezl do Benátek Tibetskou dogu. Před ním to byl
Alexandr Veliký s o hodně větším počtem dog. Ony totiž TD, jak již bylo
řečeno, nežily jen v Tibetu, ale i v severní Indii, kam Alexandr
zavítal. Potomci této Alexandrovy "kynologické" mise dali nejméně
třetinový základ mollosům evropským i zbytku světa. Z Tibetu, Nepálu i
ostatních původních zemí jsou TD importovány i dnes, zejména po mírném
zklidnění situace v Tibetu. Číňané si uvědomili, že Tibet je i z
hlediska turistického pro ně dobrý artikl a mají za to, že represe je
možno již zmírnit. Přesto je situace v Tibetu stále neuspokojivá!
Zpochybňování šíření TD dále na západ Asie a do Evropy je úsměvné,
protože jej vědecky dokládají takové kapacity z oboru zoologie jako je
W. Tschudy, Max Siber, A. E. Brehm, J. B. Walsh (Stonehenge) v minulosti
a další zoologové v současnosti. Zpochybňování maleb , které jsou v
přímém kontextu s určitými událostmi je také divné. Zmíněný Lobsang
Rampa, kterého zde nechci rozvádět, nikdy nezpochybnil funkci TD v
kultuře a životě tibetského národa.
Na závěr dodávám, že tato bombastická sdělení ohledně TD ve zmíněné
knize mi připadají jako zpochybnění přistání Neila Armstronga a jeho
posádky na Měsíci. Někteří lidé, kteří se chtěli trochu z jakýchkoliv
příčin zviditelnit prohlásili, že celé "divadlo" proběhlo v Nevadské
poušti. No tohle mi tuto epizodu hodně připomíná. Nic to však nezmění na
tom, že Tibetská doga vzhledem k nezvratitelným skutečnostem zůstane
živou legendou!
1.
http://en.wikipedia.org/wiki/Tibetan_Mastiff
2.
http://www.continentalkennelclub.com/Ads.aspx?BreedNum=658
3.
http://www.furrycritter.com/resources/dogs/Tibetan_Mastiff.htm
4.
http://www.dogbreedinfo.com/tibetanmastiff.htm
5.
http://www.thebreedsofdogs.com/TIBETAN_MASTIFF.htm
